Na této stránce budeme zveřejňovat životní osudy dětí, otců, ale i matek, se kterými si osud zahrál takovým způsobem, že nemohou být spolu tak, jak by si přáli. Příběhy dětí bez rodičů, příběhy rodičů bez svých dětí, které bohužel velmi často nemívají veselý konec.

Příběhy chceme dokreslit skutečnými znaleckými posudky, výchovnými zprávami a v neposlední řadě také rozsudky soudů, aby si mohl každý svobodně vytvořit názor na kvalitu práce těchto státních institucí, jejichž provoz všichni hradíme ze svého výdělku formou daní. Ukážeme zde jejich aroganci, nadřazenost, hloupost a zejména nekvalitní práci, na kterou doplácejí zejména děti. Pokud však narazíme na výjimku potvrzující pravidlo, velmi rádi zveřejníme výsledky práce každého spravedlivého, moudrého, vzdělaného soudce, znalce, či opatrovníka.

Jak je snadné přijít o syna, když Vám s ním bejvalka uteče na Slovensko?

Příběh Otakara Z. je demonstrativní ukázkou naivity, hlouposti a bezohlednosti české justice. Otakar se s partnerkou rozešel na počátku roku 2010, měli spolu tehdy 2,5letého syna Otíka. Matka se rozhodla zabránit otci nejen Otíka vychovávat, ale také ho vídat. Poučena svoji advokátkou zvolila těžký kalibr, ze dne na den utekla s dítětem k rodičům na Slovensko, kde se zdržuje dodnes.
Všichni vědí, kde matka je, kde je dítě, vědí to české i slovenské soudy, opatrovníci v obou zemích, ÚMPOD, ale jak vidno, není to nic platné. Naposledy mohl být otec s vlastním dítětem v prosinci roku 2010. Od té doby píše na úřady, soudy, domáhá se svých práv i práv svého dítěte. Matka maří soudní stání, vymýšlí si, zapírá sebe i dítě. Po celou dobu v dítěti buduje nenávist k otci. Vše ji beztrestně prochází. Otec je zastrašován rodinou matky, je mu vyhrožováno fyzickou likvidací. Státní instituce mlčí. On se však nevzdává a pravidelně jezdí 500km za synem, i když ví, že cesta bude opět zbytečná a s Otíkem se nesetká.

Sledujte online, jak se příběh vyvíjí. Co dodat? Snad jen hanba českému státu, který není schopen ochránit práva vlastních občanů, a co více, bezbranných dětí!!! Otakar Z.Facebook .

Jak pracuje Ústavní soud, aneb spravedlnost nehledejte ani tam!

Ústavní stížnost otce na postup soudů, které mu znemožnily vychovávat jeho vlastní dceru poté, co mu s ní bývalá manželka utekla k rodičům. Povinnost poskytnout svému dítěti péči byla nahrazena povinností hradit výživné k rukám matky. Otec má nyní další výdaje s dopravou za dítětem, které se de facto rovnají výživnému. Otec vyživuje dítě u matky a také, když je zrovna s ním. Matka dítě v průběhu soudního řízení neustále vystavovala stresovým situacím, jak se neúnavně a všemi dostupnými prostředky snažila otce z života dítěte odstranit. Ústavní soud se však nenechal obelstít údernými argumenty otce, ale stížnost jedním šmahem zamítl jako zjevně neopodstatněnou.
Doporučujeme si přečíst velmi pěknou odpověď otce směřovanou právě soudcům Ústavního soudu – může být inspirací pro ostatní.

Jak se starat o děti lépe než matka a skončit s oprátkou na krku

Fascinující příběh pana Vítězslava S. Jste otcem dětí a žijete s nimi pod jednou střechou? Staráte se o ně, jak nejlépe umíte? Myslíte si, že se vás alimenty netýkají? Anebo se snad bláhově domníváte, že ti co neplatí výživné, jsou vždy darebáci a jsou zavírání do vězení právem? Tak pozor, abyste v něm jednou neskončili sami a navíc s nesplatitelnými dluhy na krku! Vůbec totiž nezáleží na vás, jak moc máte své děti rád a co všechno pro ně děláte. Ani na tom, že matka dětí výchovu zanedbává, bije je, chodí po hernách a provozuje prostituci. Děti budou svěřeny do péče matky. Běda však otci za sebemenší pochybení. V tom případě s vámi český stát zatočí takovým způsobem, že se do smrti nezastavíte…

Už mě nezajímáš, mám novou známost, stěhujeme se s Anetkou do Německa

Klasický příběh. Otec byl s dítětem na rodičovské dovolené, zatímco ho partnerka za jeho zády podváděla. Následně s dítětem utekla za oním milencem. A proč ne hned do Německa? A proč tam neumístit dítě do německé mateřské školky? Nelíbí se ti to, otče? Tak fajn, dítě už neuvidíš! Jezdi si za ním, jak chceš! A české soudy? Pravidelní čtenáři našich stránek již tuší. Ano, předběžné opatření matky na povolení pobytu s dítětem v Německu schváleno za 6 dní. Dobře konáš, matko! Cože? Chceš střídavou výchovu, otče? Hm, v tom případě musíme nařídit znalecké posudky, to potrvá měsíce a odvolání roky. Snad si dítě mezitím u matky zvykne…

Když si muž najde milenku, i rodina jde stranou

I tohle je realita rozvodů. Tentokrát z pohledu ženy, matky a úspěšné manažerky. Příběh o muži, který vyměnil milující ženu za návštěvy bordelů a románky s asistentkami. Péči o domácnost, ale i řízení rodinných firem zastávala matka dětí. Neukázněnost manžela se stupňovala. Svědomitá manželka se snažila si muže udržet stůj co stůj. U něj však vítězily milostné avantýry nad zodpovědnou péči o vlastní děti i rodinný majetek. V závěru zamyšlení ženy nad svým osudem.

Když se role obrátí a tím slabším je muž

Zpověď muže, který nadevše miluje svoji ženu. Celodenně pečuje o děti i domácnost, žena buduje kariéru. V tomto příběhu je tím slabším muž. Je závislý na své ženě, citově i finančně, navíc trpí handicapem v oblasti sociální percepce, je mu přiznána invalidita. Dříve spokojené manželství je stále častěji narušováno nespokojeností ženy. Psychický teror se stupňuje. Srážení sebevědomí, vzbuzování pocitu bezvýznamnosti, nicoty a viny. Stejné symptomy, jaké vídáme u týraných žen. Muž ví, že mu partnerka ubližuje, přesto se od ní není schopen odpoutat a začít znovu. Jednoho dne řekne žena dost. Už tě nechci, jsi budižkničemu, odcházím i s dětmi. Následuje běžná soudní mašinérie. Ke konci článku standardní úvahy otců, že zde není se spravedlností něco v pořádku. Vnímání nerovnoprávnosti a odlišného přístupu státu k matkám a otcům. Naděje ve vyšší autority (Brusel, Štrasburk, Ombudsman, Nejvyšší soud…).

Všechno na půl, i děti, řekl opatrovník

Netradiční rozvod – žena bez advokáta, muž se snaží pomocí výhrůžek a zastrašování získat co se dá. Příběh matky, která v rozvodovém řízení okusila, co je běžným folklórem pro otce. Manžel si našel novou přítelkyni, nastěhoval si ji do bytu a přitom došel k závěru, že chce obě děti do své péče. A když ne obě, tak alespoň jedno. V zájmu dítěte přece je, aby se sourozenci vídali jednou za 14 dní, nebo ne? Pomocí nátlaku a výhrůžek dostal matku z bytu a získal souhlas k jeho návrhu. Samozřejmě, že bez všehoschopných pomocníků – soudkyň a sociálních pracovnic – by to nešlo tak hladce. Ale když jde o zájem dítěte, to se často dějí věci… Jedinou výjimkou oproti otcům je skutečnost, že matce již tradičně nebylo vyměřeno výživné. O takovém privilegiu se v podobné situaci může mnohým otcům jen zdát.

Šla na mě s pistolí…

Svědomitý otec, matka se ráda napije. Přesto všechny státní instituce matce nadržují. Špatný je vždy otec, neboť ten nezapadá do zajetých kolejí. Proč? Protože chce své dva syny vychovávat. Alespoň formou střídavé výchovy. Typický příběh, kde výchovné schopnosti otce zdaleka přesahují schopnosti matky. Přesto je takový otec státními orgány perzekuován. Kdyby to bylo naopak a výchovu zanedbával otec, děti by už nevídal a jen platil, platil a platil…

Jak odstavit otce, který by udělal pro své děti vše

Přinášíme další příběh z rozvodové praxe. Tentokrát od pana Davida H., který se s námi podělil o své zkušenosti z manželství, kde to byl právě on, který zabezpečoval řádný chod domácnosti, hradil veškeré náklady na bydlení i domácnost a hlavně z větší části vychovával své dva syny. A jak to dopadlo u opatrovnického soudu? Zkušení již tuší. Ano, dítě bylo svěřeno do péče matky a otci uložena povinnost hradit vysoké výživné. Tento příběh je výjimečný tím, že i po rozvodu otec pečuje o své syny téměř stejnou dobu jako matka. Přesto byla vyživovací povinnost soudem stanovena pouze otci, který tak vyživuje děti u sebe i u matky.

Je libo posudek na přání? PPP v Brně to zařídí!

Aneb slovy doktora Štrosmajera: „Kdyby hloupost nadnášela, Mgr. Baumgartnerová z pedagogicko-psychologické poradny v Brně by se vznášela jako holubička“. Tento příběh je jen malou částí celé rozvodové peripetie, kterou otec dítěte i dítě samotné zakusilo. Posudek byl vypracován na přání matky, která na první pohled z iracionálních důvodů žádala odklad povinné školní docházky. Ve skutečnosti se jednalo o kostičku do ohromné skládanky lží a fabulací směřujících k odstavení otce z výchovy své dcery. Jak je snadné takovou zprávu získat, udělat z dítěte pokusného králíka a popřít tak základy klinické psychologie se dozvíte v tomto příspěvku.

Jednotný scénář a ztráta dítěte

Upřímný článek popisující průběh naprostné většiny opatrovnických sporů. S železnou pravidelností se každoročně rozvádí více jak polovina manželství. Přes 25.000 dětí se stává nedobrovolnými svědky tohoto nepěkného divadla. To vše za aktivní účasti státu - soudů, opatrovníka, advokátů a soudních znalců. Scénář rozchodu rodičů je však podobný jako vejce vejci, neboť rodiče si nejsou před zákonem rovni. Mocenské postavení jednoho rodiče nad druhého způsobí ztrátu dítěte jednomu z nich a nedozírné následky pro dítě samotné -> Ztráta dítěte.

Ukradená holčička z Brna – Vinohrad

Padesátiletý montér Jaroslav J., který se prakticky sám poslední čtyři roky o dceru staral, zatímco její matka pobývala s přestávkami v psychiatrické léčebně, byl se svou přítelkyní obviněn, že dceru týrá. Ta byla před zraky dětské lékařky plačící odtržena od otce a předána matce. Sociální pracovnice z ÚMČ Brno – Vinohrady paní Marcela Suralová s Tamarou Mojžíšovou doporučily odebrat sedmiletou dceru otci a svěřit ji nezaměstnané duševně nemocné matce, která si zřejmě snahou získat dceru řešila bytovou otázku (viz např. reportáž České televize).

Celý průběh útrap i konečné rozuzlení příběhu můžete sledovat zde. Stránka obsahuje výčet fatálních pochybení tohoto zcela obyčejného OSPODu. Pokud Vám budou jména protagonistů, zejména sociálních pracovnic, povědomá, nejedná se o shodu čistě náhodnou, nýbrž o zlé a zakomplexované ženy škodící spořádaným otcům a zejména dětem (viz např. známá kauza týraného Dominika taktéž z Brna).

Jste schopný a pracovitý? Potom si u soudů opravdu užijete!

Přestože jste byl vyhozen z domu kvůli tomu, že si Vaše žena našla přítele, budete muset bývalé manželce platit výživné. Ona může u soudu lhát, falšovat důkazy, přivydělávat si… Soud rozhodne nikoliv na základě důkazů, ale na základě emocí (žena versus muž). Soud na svém přístupu nic nezmění, i když se prokáže, že Vaše bývalá žena jednala v rozporu s dobrými mravy – psala na Vás lživé dopisy, posílala kontroly a de facto málem zničila podnikání, ze kterého nyní požaduje výživné. Protože Vaše firma přežila, musíte platit. A justice už si ohlídá Vaši poslušnost, to nemusíte mít strach. Pohled Tomáše Z. na nerovnoprávné postavení manželů při rozvodovém stání přináší tento článek.