Jsem obyčejný otec (27). Matka (32) s dcerou (3) mne opustily, když byl dceři rok. Těžce jsem to nesl a chvíli jsem nevěděl jak pokračovat dál, jak se o malou prát či neprat. Po dvou měsících jsem měl jasno.


Zpočátku jsem ji měl téměř každý víkend. Matce to vyhovovalo, mohla chodit „pařit“. Když bylo dceři rok a půl, matka za mnou přišla, ať ji podepíši papír, že je malá v její péči a já budu platit alimenty. V dobré víře jsem souhlasil (potřebovala to na příspěvky). Měsíc na to začala matka omezovat můj styk a začala ho diktovat, jak se jí chtělo.

Napadlo mne, že bude nejlepší matku oslovit, že se nějak dohodneme a podepíšeme spolu dohodu, že to bude tak a tak. Dne 5. ledna jsem jí do emailu poslal návrh, aby se k němu vyjádřila. Matka s vyjádřením otálela. Při předávání dcery 12. ledna jsem jí strčil nohu do dveří, abych se jí zeptal, co jí tak dlouho trvá. Poslala mne pryč, ať si počkám. Teprve 15. ledna mi přišel email od jejího právního zástupce, že matku zastupuje a spolu navrhují určitý styk. Rozsah styku byl pro mne neakceptovatelný – byl téměř o polovinu menší než doposud.


Právnímu zástupci jsem sdělil, že takto navrhovaný styk je pro mě nedostačující, ale že jsem ochotný o šíři styku diskutovat. Matka se svým návrhem začala řídit, přestože to byl pouze její návrh. Proto jsem 17. ledna při předávání dcery matku u dveří oslovil s tím, že si o tom chci promluvit, že to nemůže určovat ona sama, že se musíme domluvit. Ta však odmítala komunikovat. Matku jsem ve dveřích posunul do bytu a vstoupil. Žádal jsem zachování původního styku, alespoň do doby, než rozhodne soud, nebo se nedomluvíme jinak. Matka však trvala na svém a z bytu mne poslala pryč.

Hned následující den jsem navštívil OSPOD, neboť jsem už nevěděl kudy kam. S pracovnicí jsme probrali, jak by můj kontakt s dcerou mohl vypadat. Tuto variantu jsem ještě večer odeslal právnímu zástupci matky, aby ji s ní probral. Bylo mi odpovězeno 20. ledna, že matka návrh nepřijímá. Den před tím matka podala na soud návrh s rozsahem styku, který navrhoval její právní zástupce.

Dne 22. ledna jsme se oba sešli na OSPOD. Podepsal jsem alespoň minimum, neboť dle mého podpisu z října jsem svěřil dceru do její péče a víc jsem ani nemusel dostat. K návrhu matky jsem se vyjádřil tak, že s ním nesouhlasím.


Bylo nařízeno soudní jednání na 30. března. Soudce i OSPOD mi daly za pravdu, že varianta, kterou jsem navrhoval je ideální. I přesto jsem musel čekat dalších 40 dní, než rozsudek nabyde právní moci. Od té doby jsem se žádného rozšíření či projevu ochoty spolupracovat ze strany matky nedočkal. Mnohokrát jsem ji žádal, když potřebuje hlídání, aby mne oslovila.

Čas běžel a už v říjnu, kdy dceři byly teprve dva roky, ji matka dala do soukromé školky, aby mohla chodit na brigády. Od ledna začala dcera chodit do státní školky. Vzhledem k tomu, že jsem ji měl odpoledne pouze na 2 hodiny, často u mě dcera plakala, že ještě nechce pryč a že chce být se mnou a že nechce za mámou. Matce jsem navrhl, ať ji zkusí ode mě osobě vyzvednout, nebo ať mi ji nechá přes noc. Matka však k ničemu nebyla nápomocná a řekla mi, ať si poradím.


Navrhnul jsem matce, že bychom mohli postupně rozšiřovat můj kontakt s dcerou, že už je to pro ni málo a že také má právo vídat i ostatní členy z mé strany rodiny. Matka však nesouhlasila. Navštívil jsem opět pracovnici OSPOD s dotazem jak postupovat. Ta navrhla, ať matce sdělím svůj návrh, jinak že to budu muset podat na soud. Matka řekla, že tedy nějak začneme. Když jsem ji požádal, zda to můžeme sepsat, tak odmítla. Proto jsem byl nucen svůj návrh podat soud. V květnu proběhlo soudní řízení, kdy soudce naznal, že oba rodiče jsou způsobilí se o dceru starat. Já souhlasil s 3 měsíční zkušební dobou, kdy probíhal rozšířený kontakt - lichý týden od středy (vyzvednout ze školky) do pátku (ráno odvézt do školky), sudý týden od čtvrtka (vyzvednout ze školky) do pondělí (odvézt do školky).

„Osudné se mi stalo, když jeden týden jsem si vsugeroval, že mám dceru od čtvrtka do pondělí.“

Kontakt dcera zvládala naprosto bez problému. Osudné se mi stalo, když jeden týden (bylo to poté, co matka měla dceru celý týden) jsem si vsugeroval, že ji mám od čtvrtka do pondělí (v místní obci byla pouť). Ve středu mi matka volala, zda vím, že mám dceru vyzvednout. Řekl jsem, že ne, že ji mám od čtvrtka do pondělí. Dohodli jsme se, že ji vyzvedne a zavoláme si a nějak se domluvíme. Už jsme se nedomluvili, dceru měla ona a navíc ten den šla na OSPOD nahlásit, že jsem dceru nevyzvedl.


V září byl hlavní soud. U soudního líčení tuto skutečnost samozřejmě brali v potaz, stejně tak, že jsem za měsíc srpen ještě neměl zaplacené výživné. To byly hlavní důvody, proč jsem nesplnil kritéria spolehlivého otce. Ve hře byla i střídavá péče, ale soud rozhodl, že nejsem způsobilý na střídavou péči a pro dceru je týden dlouhá doba bez matky. Pravda byla taková, že dcera střídání zvládala naprosto v pořádku. Navrhli mi, že budou jednat o rozšířeném kontaktu, ale já odmítl. Od té doby mám dceru opět jen na víkend jednou za 14dní, protože úterý a čtvrtek (2hod.) jsem odmítl, protože by to pro dceru nebylo dobré.

Jak dlouho ještě budu chodit na soudy? Dá se to nějak řešit? Matka evidentně nechce spolupracovat na výchově. S dcerou si rozumíme, vařím s ní, pečeme, hrajeme si, jezdíme na výlety, učím ji angličtinu, počítat, snažím se. Chci ji vychovávat a chci, aby poznala i stranu mé rodiny.

K. P.