Letmo jsem si prošla vaše stránky. Na víc už nemám sílu. Je mi líto starostlivých otců, kterým je znemožňován styk s dítětem. A musím se pousmát nad větami: „Manželka si našla milence a mě vyhodila z domu…“. Když se zamyslím nad tím, co jsem prožila v manželství, bude to úplně jiné a zároveň podobné.

Brali jsme se a on měl 2 prodejny v pronájmu, já pozici manažerky v nadnárodní firmě. Podnikali jsme společně, já kvůli tomu dala výpověď ve velmi dobře placené práci. Do pěti let jsme měli 3 děti. Stíhala jsem děti, domácnost, práci (protože to prý nikdo líp než já neudělá). Manžel byl stále unavený, bývalo mu špatně. Dost často se stalo, že jsem rozvezla děti do školek a škol a vracela se domů pro něj zavést ho k lékaři a potom do práce, dodělat svoji práci i jeho, aby firmy šlapaly. Dnes mají firmy, napsané na něj majetek v řádech 100 mil. Kč, manžel má spoustu volného času, který tráví s milenkou. Každý víkend je mimo ČR, luxusní dovolené min. 3x ročně.

„Manžel chodil do nočních klubů a navštěvoval slečny na pokojích.
A já doma v noci toužila po jeho objetí, milování, po pohlazení.“

Rozvod se doteď řešit nesměl, protože on nechtěl. Na děti, když byly malé, čas neměl, protože podnikal, a stále mi sliboval, ještě doděláme toto a pak už si budeme užívat, tak to prosím vydrž. Tak jsem to vydržela . Jen jsem nebyla veselá, bezstarostná a usměvavá, jako svobodné slečny. Kromě práce ve firmách, které založil v průběhu manželství, jsem pracovala ráno nebo po večerech jinde, abych si vydělala na paní na hlídání pro nejmladší dceru, abych mohla přes den pracovat v rodinných firmách. Podotýkám, že ráno a večer, když jsem pracovala, mi děti hlídali mí rodiče v domě, kde můj drahý spal po noční práci.

Posléze mi známý prozradil, že spolu chodí do nočních klubů a manžel navštěvuje slečny i na pokojích. A já doma v noci toužila po jeho objetí, milování, po pohlazení. Ten, kdo odmítal milování, protože ho bolela hlava, byl manžel… Milovali jsme se 1x za týden až dva. Já pracovala ve firmách, chystala snídaně, svačiny pro děti i manžela, rozvážela děti dělající vrcholově sporty do kroužků, učila je plavat, jezdit na kole, lyžovat. Notebook jsem vozila s sebou, případně jsem dítě vyložila, vrátila se do práce, pak ho zase vyzvedla. Cestou z kroužků nakoupit, doma děti posadit k velkému stolu, udělat úkoly, uvařit teplou dietní večeři, protože manžel kromě svačiny ode mne nic nejedl.

„Když praskly jeho návštěvy bordelů, řekl mi, ať si taky někoho najdu.“

Když praskly jeho návštěvy bordelů, vztahy s asistentkami a vedoucími oddělení, řekl mi, ať si taky někoho najdu, že mu to nevadí. Prosila jsem ho, psala mu dopisy, navrhovala návštěvu poradny. Sama jsem zašla k psycholožce, protože jsem nemohla fungovat dál.

Po několika letech mi napsal na mail člověk, se kterým jsem měla připravit akci pro děti. Psali jsme si, bylo to docela fajn, třikrát zašli na kafé. Pak jsem odjela s dcerou na dovolenou, manžel mi vlezl do pošty a po návratu jsem se nestačila divit. Manžel, pro kterého jsem dělala první poslední, měl profil na několika seznamkách, z jedné firmy vyhodil všechny zaměstnance, že to zvládneme sami, tedy já. On celé dny běhal po kávičkách, squashích a vykládal jaký je chudáček, že jeho manželka je… Dozvěděla jsem se to přímo od některých z těch žen, se kterými jsem se po několika letech náhodně setkala.

„Losování mezi slečnami vyhrála o 17 let mladší bankéřka.
Rok a půl jsme žili v trojce se vším všudy.“

Manžel si potom začal užívat života. Losování mezi slečnami vyhrála o 17 let mladší bankéřka, která měla náhled na naše účty. Rok a půl jsme žili v trojce se vším všudy. Manžel mi nejdřív tvrdil, že nás chce obě, já se vší silou snažila držet rodinu pro děti. Pak mi tvrdil, že se s ní rozešel a celou noc intenzivně pípaly SMS. Pravidelně jezdil na víkendy od pátku do pondělí, kdy vypnul mobil. Jeho péče o děti spočívala v tom, že za 5 let, když trvá tento nový vztah, si vzal dceru na víkend 3x, starší kluky měl 2x na dovolené na 14 dní. Když jsem zkusila na víkend odjet, tak aby byl nucen se o děti postarat, dopadlo to tak, že mi děti volaly, že mají hlad, protože táta přišel v noci, teď spí, jíst jim nedal. Nebo se taky ráno sbalil, odjel a přijel další den. Já jsem před čtyřmi lety zkusila odejít do státní správy, abych měla aspoň nějakou práci a jistotu. Když jsem měla odjet na služební cestu, kterou jsem mu nahlásila 2 měsíce předem, den před mým odjezdem mi oznámil, že to je teda blbé, ale on odjíždí na 17 dní na dovolenou.

Ptáte se, proč jsem se nerozvedla? Zkusila jsem to. Před čtyřmi roky, znovu před dvěma. To co manžel spustil za pomluvy a výhrůžky mě odradilo. Drobný problém je v tom, že můj otec mu půjčil do podnikání částku v řádech deseti milionů, kterou můj manžel nesplácí. Já a táta jsme mu v té době ručili na půjčky opět v řádech milionů a to hlavně jako fyzické osoby. Takže můj táta dostal po sobě několik mozkových příhod, já sklapla podpatky, děti jsou plně se mnou. Tatínek se za nimi přijde podívat, kdy chce. Na víkendy si je nebere, ale když je jako má mít, tak jim přiveze v krabici oběd, nebo je na oběd vezme k babičce.

No, a když jsem si já našla přítele, který se postavil ke třem dětem i stavu ve kterém žiji čelem, ztropila dnes 15letá dcera takovou scénu, že já musela nasadit antidepresiva. Přítele jsem se vzdala, dcera k otci samozřejmě neodešla, protože ten ji nechce.

A teď se ptám těch pánů, kteří mluví o stotisícovém výživném pro manželky, kde je spravedlnost? Mě manžel oznámil, že firmy jsou jeho. Já investovala všechny svoje prostředky do chodu domácnosti, jeho firem, pracovala za minimální mzdu za tři lidi. Kam chodí děti do školy, netušil, jak mají kroužky také ne, kde se zapíná myčka a pračka už vůbec ne. Protože on byl unavený z „podnikání“ a domů si přišel odpočinout.

Odvolání na jeho průšvihy jsem psala já, účetnictví bez prohřešků jsem vedla já, provozně jsem firmy vedla také já. Dnes mám doma 3 děti, jsem bez partnera, plat mám srovnatelný s republikovou průměrnou mzdou, výživné (dohodnuté před notářem) na děti je slušné. Manžel se rozvádět stále nechce, mým rodičům peníze ještě nevrátil. Zato on i jeho „nová životní partnerka“ mají luxusní auta, oba chodí ve značkovém oblečení, dovolené, víkendy, viz výše. Když se ho někdo zeptá, proč se tak nevěnoval manželce a dětem, tak tenkrát neměl čas, ale teď ho má.

„Jsem vyčerpaná, unavená, bez chuti do života, bez šance na vlastní soukromí.“

Jeho nová partnerka se s našimi dětmi nestýká, prostředního syna neviděla vůbec, mladší dceři vykládala, že nám rodinu nerozbila, protože tatínek si s maminkou nerozuměli. Já jsem vyčerpaná, unavená, bez chuti do života, bez šance na vlastní soukromí. Čtu si knihy o tom, jak mám život ve svých rukách, jak monogamie je přežitek, jak si mám užívat přítomného okamžiku atd.

Je mi líto otců, kterým manželky upírají styk s dítětem a kteří mají pocit, že jen platí. Já jsem děti svému manželovi doslova nutila. Ale jak mi řekla psycholožka v poradně: „Vy si myslíte, že člověk, který se o děti nestaral, nejevil o ně zájem, se o ně začne starat na povel soudu?“. Asi nezačne. Svoji „starostlivost“ uspokojí tím, že jim zaplatí jazykové kurzy v zahraničí, s tím, že na dovolenou už s ním nepojedou, protože jim zaplatil kurz.

A prosím ty, kteří „závidí“ mým dětem, nebo mě, nezáviďte. I já bych měnila. Za partnera, který bude milovat svoji rodinu, vážit si bližních a bude mít chuť jít s dětmi jen tak na procházku do lesa… Každý žijeme svůj život a každý se na křižovatkách rozhodujeme sami. Jen doba internetu, medií a článků o množství rozvodů na každém kroku úplně změnila postavení a hodnotu rodiny pro společnost. Příklady našich politiků Topolánek, Paroubek, Nečas…

„Přála bych celému světu život v lásce, vzájemné úctě, toleranci a porozumění.“

Já na vlastní oči vidím, co zažívají děti v rodině, kam vtrhla polygamie. Nevěru bych už dnes chápala, ale ubližování, osočování, boj přes děti asi nikdy nepochopím. Přála bych celému světu život v lásce, vzájemné úctě, toleranci a porozumění. Pak by nebylo potřeba rozvodových právníků, vašich stránek a posudků psychologických poraden.

P.S.: „Moji rodiče spolu žijí v manželství dodnes, a je nádherné, jak si dnes ve stáří a nemocech projevují stále lásku, hezky se oslovují. Sice na sebe „zabrblají“, ale já i moje děti jsme šťastné, že se máme kam jet podívat. A já nemusím řešit, jestli pojedu na víkend za tátovou rodinou, nebo za máminou….“

N. B.