„Dcerku její vlastní matka neměla ráda a podle toho se k ní i chovala. Nevšímala si jí a velmi záhy jí tvrdě fyzicky trestala, nebyl problém i řemen.“

Vše začalo v roce 2006, kdy jsem se seznámil se ženou, které se právě narodila dcera. Z předešlého vztahu jsem měl 2 děti a platil řádné výživné. K malé jsem velmi přilnul, neměla otce zapsaného v rodném listě, stal jsem se jejím otcem i dle práva. Zanedlouho jsme se vzali. Dcerku její vlastní matka neměla ráda, neměla k ní vztah, to jsou její slova. Podle toho se k ní i chovala. Nevšímala si jí a velmi záhy jí dost tvrdě fyzicky trestala, nebyl problém i řemen.


Začaly konflikty, dceři jsem věnoval celý svůj volný čas. Několikrát se i stalo, že matka od dcery odešla, aniž dala vědět. Musel jsem se o dceru starat, brát si v práci volno. Stalo se, že jsem i o práci tímto způsobem přišel. Bývalá žena nepracovala, vystřídala několik zaměstnání, nikde nevydržela, měla konflikty se spolupracovníky. Střídala restaurace, herny, domů však peníze nepřinesla, propila je a naházela do automatů, byla na nich závislá, několikrát se stalo, že jsem musel i doplácet. Šla na nákup, nepřišla domů, večer zavolala a já musel pro ni a ještě doplácet.

Začal se roztáčet kolotoč dluhu, nebyl jsem již schopen platit výživné. Koupili jsme domek od její babičky za 300.000Kč. Dostali jsme úvěr. Domek jsem pomalu opravoval, ale záhy nebylo na opravy, všechny peníze skončily v automatu. Dostala peníze na složenky, peníze skončily v automatu. Ozývaly se její exekuce z doby před manželstvím, brala si za mými zády peníze od Providentu.

„Poslední kapkou bylo zjištění, že žena provozuje prostituci a to ve formě eskort.“

V roce 2010 se narodila druhá dcera, krátce na to nám sesuv půdy narušil základy domu a spadla podlaha i s oběma dcerami. Dětem se nic nestalo. Dál se roztáčel kolotoč dluhů a exekucí a poslední kapkou bylo zjištění, že dnes již bývalá žena provozuje prostituci a to ve formě eskort. Staral jsem se o obě děti, jak to šlo, ráno jsem vstával brzo, abych obstaral mladší dceru, protože její matka jí ráno místo mléka dala čaj, protože se jí nechtělo vstávat. Nakonec jsem se rozhodl, že se domek prodá, zaplatí se exekuce a zároveň jsem požádal město o přidělení bytu. Domek se velmi brzo prodal, zaplatily se exekuce, zbylo 270.000Kč, z toho 240.000Kč se mělo vrátit bance (doplatek úvěru), ale k tomu již nedošlo, peníze si žena převedla na svůj účet bez mého vědomí, na který jsem neměl přístup.

V té době jsem byl již hospitalizován na psychiatrickém oddělení pro těžký depresivní stav. Zde jsem strávil 2 měsíce. Mezitím bývalá žena požádala o rozvod. Další chyba, kterou jsem udělal, byla, že jsem na rozvod přistoupil, tím jsem vlastně přišel o dvě děti. Ani jednou mi bývalá žena nepřivedla holky na návštěvu, nebrala telefony. Když jsem jezdil domů na víkendové propustky, byla s dětmi pryč.

Po propuštění z nemocnice jsem neměl kam jít. Bývalá vyhrožovala, že jestli se tam vrátím, s dětmi odejde. To jsem nechtěl, protože takhle jsem věděl, kde alespoň děti jsou. Odjel jsem s cirkusem, měl jsem alespoň práci a kde složit hlavu. Za šest týdnů jsem se vrátil s něco málo penězi. Peníze z mé nemocenské šly na účet mé bývalé. Celou dobu, co jsem byl pryč, mi nikdy nezvedla telefon.

Když jsem se po půl roce dostal konečně k dětem, tak starší dcera byla v šoku, protože mamina jí řekla, že už nemá žádného tatíka, byla strašně hubená. Mladší dcera, kterou jsem viděl naposledy, když jí bylo půl roku a teď jí byl rok, ležela v postýlce bez pohybu, zabalená jak novorozeně. Byl jsem v šoku i já. Žena mi strčila do ruky nějaké složenky - byly to různé nedoplatky ohledně domu. Dal jsem to do pořádku a v této době jsem se dozvěděl, že nebyl doplacen úvěr a že si žena vše převedla na svůj účet. Řešení to nemělo, jedině zaplatit. Takže opět exekuce, ale i její.

V té době jsem se seznámil s dnes již také bývalou partnerkou. Můj život se stal již tak problematický, že jsem nechtěl, aby byla ona i její dcera jeho součástí. Zůstali jsme proto přátelé a dodnes mi velmi pomáhá.

Takže začal boj o děti, napsal jsem soudu návrh na svěření dětí do své péče. Sociální pracovnice nikde neshledala závady, domácnost je čistá, děti jsou čisté a tváří se spokojeně. Bývalá žena mi děti dávala velmi sporadicky. Starší dcera byla velmi hubená, téměř nic nejedla, jen pila vodu. Obsedantně si stále myla ruce, nechtěla se vracet k matce, protože máma na ni křičí, bije ji, ven nechodí, jedině na hřbitov a do hospody.

Zařídil jsem pedagogicko-psychologickou poradnu, kde byla dceři diagnostikována hyperaktivita, mírně nadprůměrný intelekt, neznala barvy, špatně rozuměla řeči a jejímu významu. Na doporučení jsme zajistili školku se speciálním přístupem, kam dcera také chodila. Celý ten sporadický čas, který jsem měl, jsem se jí věnoval dle instrukcí. Někdy jsem jí neviděl třeba i měsíc. Mladší dcera byla na roce ležák. Navštívil jsem na doporučení neurologickou poradnu, vývoj opožděný téměř o půl roku, podezření na FAS (fetální alkoholový syndrom), potvrzen geneticky. Chodili jsme na rehabilitaci, doma cvičili, ve dvaceti měsících už uměla chodit za ručičku, intelektově dosahovala 16 měsíců.

„V našem státě je matka ta jediná, která je schopna vychovávat děti a je úplně jedno jak. A u soudu? Tam mi nakonec řekli, že jsem to vše dělal účelově.“

Holky chodily od matky zanedbané a hladové. Malá často opruzená. Postupně se jim nakoupily hračky, oblečení, autosedačky… Já jsem v té době byl na úřadu práce. Intenzivně jsem se věnoval dcerám, když jsem je měl zrovna u sebe. Postupně se to mé bývalé partnerce zalíbilo, že neměla děti celou dobu na krku, a tak přistoupila na střídavou péči.


Moje mladší dcera, byly jí v té době 2 roky a matka mi ji předala s modřinou na uchu, spánku a čele a nedokázala mi to vysvětlit.

Problém nastal v okamžiku, když se děti nechtěly k matce vracet. Starší dcera to odmítala úplně, mladší tomu ještě nerozuměla. Návraty byly provázeny velkým křikem. Matka si děti přebírala bez jakýchkoliv emocí, jako kus věci. Na starší dceru křičela, že už sem nebude jezdit. Jednou jsem si dcery převzal a mladší dcera měla rozsáhlý mykotický zánět genitálií, zkrátka měla genitálie rozežrané až do krve. Šel jsem s ní na pohotovost. Sdělili mi, že je to z malé hygieny. Musel jsem dceru koupat v hypermanganu a dostal jsem pro ni mastičky na mykózu. Rozhodl jsem se, že matce dcery již nepředán - další má chyba - jednal jsem v zájmu dítěte, ale to se v našem státě „nenosí“. U nás je matka ta jediná, která je schopna vychovávat děti a je úplně jedno jak. A u soudu mi nakonec řekli, že jsem to vše dělal účelově.

„Lékařka měla plno řečí, jak teď děti krásně prospívají v mé péči, jaké dělají pokroky, že s matkou byla vždycky špatná spolupráce. Ovšem na dotaz sociální pracovnice odpověděla, že k matce nemá žádné výhrady.“

Zavolal jsem sociální pracovnici, ta to řešila s matkou, ale když došlo k soudu, tak řekla, že byla jen trochu opruzená. A obvodní lékařka? Tam jsme ještě dodělávali očkování a dvouletou prohlídku. Lékařka měla plno řečí, jak teď děti krásně prospívají v mé péči, jaké dělají pokroky, že s matkou byla vždycky špatná spolupráce. Ovšem když jí volala sociální pracovnice, tak řekla, že k matce nemá žádné výhrady. Mladší dcera měla vrozenou luxaci kyčlí, měla chodit na rehabilitaci, nechodila, to jsem pak všechno doháněl já za pomoci mé tehdejší partnerky.

V roce 2011 proběhlo první soudní jednání, prozatímně byla ustanovena již zmíněná střídavá péče. Do této doby, cca asi 3 měsíce, jsme měly holky u sebe. Dcery jsem musel okamžitě vydat matce. Když jsem si je za týden vyzvedával, tak malá byla apatická, spavá. Druhý den jsem s ní šel k lékařce, protože mě vyděsilo to, že malá seděla a začala si hlavou bouchat o zem. Ta starší běžela a dávala jí pod hlavu polštář. U lékaře mi bylo řečeno, že to je deprivační syndrom, to je když se nikdo dítěti nevěnuje, tak citově strádá a takhle se to projevuje, dítě je letargické, těžko se to odstraňuje a ponese si následky dál do života. Zánět genitálií se vyhojil po 6 týdnech, holky prospívaly. S dcerou mé tehdejší partnerky, která měla v té době 13 let, vycházely suprově. Byly jako sourozenci.

„Znalecký posudek skončil s tímto závěrem: I když mám s dětmi lepší vztah, a přestože je matka emočně chladná, je vhodnější pro výchovu dětí právě ona.“

Matka se v tomto 3. měsíčním období o dcery nezajímala, pouze 1x volala starší dceři, ta s ní ale mluvit nechtěla, na mladší se ani nezeptala. Soudem byl ustanoven soudní znalec, prošli jsme znaleckým posudkem s tímto závěrem: „I když mám s dětmi lepší vztah, a přestože je matka emočně chladná, je vhodnější pro výchovu dětí právě ona.“ Starší dcera mi pak řekla, že matka jí zakázala mluvit o tom, že je bita. Starší dcera se ještě doma musela starat o tu mladší (přebalovat, koupat, krmit).

Bydleli jsme v zahradní chatce, měla sice jednu místnost, sociální zařízení, vodu, teplo, světlo, ale hledali jsme pronájem většího bytu. Posléze k nám jednou přišly sociální pracovnice, že si matka podala předběžné opatření na svěření dětí do své péče, s tím, že žijeme v nevyhovujících podmínkách a pijeme dešťovou vodu. To pracovnice neshledaly, ale uzavřely to tím, že to je tam moc malé. Nezajímalo je, že hledáme pronájem, že tady děti mají vše, co potřebují.

Tak se stalo, že matce vyhověli a svěřili holky do její výhradní péče. Začali jsme je vídat velmi sporadicky, nepomohlo nic, ani sociální pracovnice, ani soud, ani policejní zápisy o nedodržování soudního rozhodnutí matkou. Pokud jsem se k dcerám dostal, nechtěly se vracet domů. Vždy s velkým křikem. Matka nutila dceru oslovovat mne jménem, měla zakázáno mi říkat tatíku a další a další věci. V roce 2012 se jí narodilo další dítě. Naše společné děti, které potřebují specifickou péči, zůstaly u matky, která o ně nemá zájem, nezáleží jí na nich, má je jen jako zdroj peněz.


Teď něco málo k soudním jednáním

„V naší republice se děti do péče otců nesvěřují. Matka by musela děti prokazatelně fyzicky týrat, a i když se nějaké to fyzické týrání zaregistruje, dává se matce šance  za dohledu sociálních pracovnic. Běda však, kdyby otec sebemíň pochybil!“

Bylo jich několik. Právního zástupce nelze v těchto případech sehnat. Pokud otec žádá svěření dětí do péče, tak je to předem prohrané. V naší republice se de facto děti otcům nesvěřují, to by je musela matka prokazatelně fyzicky týrat. Psychické týrání není prokazatelné, to se bohužel projeví až v dalším životě dítěte, a i když se nějaké to fyzické týrání zaregistruje, dává se matce šance za dohledu „sociálních pracovnic“. Běda však, kdyby otec sebemíň pochybil.

Pomohla nám až jedna osoba ze sdružení K213. Ovšem tato osoba se soudům nelíbí, nedělá si servítky, říká jim pravdu do očí tak, že rok se ho snažili vyloučit ze soudních jednání, až rozhodnutím Nejvyššího soudu si to již nesmí dovolit. Vlastně jsme věděli, že děti již nezískáme, ale přesto jsme se snažili.

„Vše skončilo loni na podzim. Děti už jsem neviděl téměř dva roky.
Nebudu se o to již snažit, zažily si toho dost…“

Mezitím koupila moje tehdejší partnerka roubenou chalupu uprostřed přírody. I přestože byla s veškerou občanskou vybaveností, bylo vše bez efektu, prostě matka je nedotknutelná. Vše skončilo loni na podzim. Děti už jsem neviděl téměř dva roky. Nebudu se o to již snažit, zažily si toho dost… A jak mi řekla psycholožka, děti se těžce deprivačnímu prostředí přizpůsobí, přijmou ho, následky přijdou v pubertě a dospělosti.

Bylo mě vyměřeno výživné na obě děti ve výši téměř 4.000 Kč, a to i přesto, že jsem pracoval na dohodu s platem 2.500 Kč. Vše jsem dokladoval u soudu. Platil jsem alespoň část. Na jaře letošního roku jsem o dohodu přišel, respektive ji ukončil. Nedostal jsem 2 měsíce zaplaceno. Zaregistroval jsem se na úřadu práce, sehnal jsem práci v lese. Pracoval jsem tam 3 měsíce, zaplatili měsíc jeden. Požádal jsem si o hmotnou nouzi. Žiji v zahradní chatce, sháním práci, ale bohužel v mém oboru ji neseženu, protože mi zjistili závažnou oční vadu a nesmím vykonávat práci ve výškách. Pokusím se vyběhat částečný invalidní důchod, protože ve většině firem chtějí ZTP. Chápu, je to pro ně finančně výhodné.

Tím pádem jsem se dostal do neschopnosti platit výživné. Běží dvě trestní oznámení. Zákon mi ukládá platit, i když nemám prokazatelně nic, tj. příjem, majetek, bydliště ani stálou adresu. Proto jsme společně s mojí bývalou partnerkou zřídili datovou schránku, ale zjistil jsem, že s ní úředníci neumí pracovat a vůbec nepředpokládají, že by si ji mohla zřídit fyzická osoba a v podstatě do ní odmítají cokoliv posílat, přitom je nadřazená dopisní formě. Zřídil jsem ji na základě toho, že mě nemohli doručit dopis od soudu (ohledně výživného).

„Jsem bez práce, bez příjmu, prokazatelně nic nemám, krom dluhů, přesto jsem obviněn z úmyslného vyhýbání se placení výživného.“

Protože nemám stálou adresu a trvalé bydliště na úřadě 100km od místa, kde se teď zdržuji, byl jsem celostátně hledaný. Přišli na mě při silniční kontrole, zavřeli mne do CPZ a druhý den mne v poutech a v opasku provlečeným řetězem (asi poloviční medvěd) a na majáky převáželi k soudkyni. Ohledně podání vysvětlení u policie jsem byl již 3x. Neustále musejí něco doplňovat, přitom mé probační a mediační pracovnici přišel již od státního zastupitelství návrh na potrestání.

Jsem bez práce, bez příjmu, prokazatelně nic nemám, krom dluhů, přesto jsem obviněn s úmyslného vyhýbání se placení výživného. Pokud jsem minimální příjem měl, posílal jsem, co jsem mohl. Musel jsem si požádat o snížení výživného, protože i když seženu práci, bude za minimální mzdu a nebudu moci dostát stávající výši výživného, která činí na 4 děti přes 6.000 Kč a neustále by mi narůstal dluh.

Jsem v začarovaném kruhu, není úniku… Toto všechno mě stál 4lety vztah se ženou, budu platit za to až do konce života. Někdy si říkám, že by bylo nejlepší sprovodit se ze života, ale nejsem zbabělec, jsem opět nucen navštěvovat psychiatra. Budou za to platit i moje dvě dcery, stát nezajímá zájem dítěte!!!

V. S.